„Prarodiče jsou andělé svých vnoučat“
Babičky a dědečkové… jako děti jsme je milovali a nekriticky přijímali. Trávili jsme u nich prázdniny, užívali si s nimi a vůbec nic jsme neřešili. Měli na nás čas a byli tady jen pro nás.
Z odstupem času je vnímáme jako andělé svého dětství.
Teď jsme sami dospělí, stali jsme se prarodiči a zjišťujeme, že toho času nemáme moc nazbyt, ale přesto všechno bychom svým vnoučatům rádi dopřáli to, co kdysi dopřávali nám, naše babičky a dědové.
Dnes je svět plný informací, sociálních sítí. Vše, jakoby se zrychlilo. Do toho práce, povinnosti a člověk je pořád v jednom kole. Plánuje, organizuje, spěchá, nestíhá, neví kudy kam..
A do toho zazvoní zvonek a „kdopak to k nám přišel na návštěvu…?“
Ten malý uzlíček štěstí, který na nás kouká svýma velkýma očima a kdyby to naše štěstíčko umělo mluvit, určitě by volalo: „Babíííí, dědoooo, já jsem tady…:-) budeme si hrát?“ A svět se na chvíli zastaví, když si vezmete do náruče toho malého človíčka, obejmete ho a ono Vás. Čas jakoby najednou neexistoval.
Neumyté nádobí ve dřezu, prádlo v pračce, které už půlhodiny čeká na to až jej pověsíme, neutřený prach.. zkrátka na vše jsme schopni okamžitě zapomenout, protože si právě užíváme pár chvilek štěstí s tím drobečkem, jehož dušička i srdíčko nás nade vše miluje stejně tak, jak tomu bylo tehdy když my sami jsme byli ještě dětmi a když nás objala naše babička či si nás děda posadil na koleno a dlouze na nás koukal. Tehdy jsme cítili velkou, nekonečnou lásku a dobro, které z našich prarodičů vyzařovalo.
Udělejme si na ty naše drobečky více času, pojďme s ním trávit společné chvíle. Vyprávění zážitků, zkušeností a názorů, jsou pro děti, ale i pro nás nenahraditelné.
Pojďme společně těm našim uzlíčkům udělat svět krásný, plný fantazie, kouzel a pohádek. Pojďme jim ukázat svět takový, jaký byl za nás. Bez počítačů, mobilů a kdo ví čeho ještě.
Právě proto jsem se rozhodla založit tento blog, plný nápadů, myšlenek, her a spousty zajímavostí tak, ať se těm našim vnoučátkům navždy zapíšeme do srdíčka.